Dlouho jsme si slibovali, že si zajedeme k moři, ale bez lidí, shonu a opékání na pláži. Povedlo se. Kupujeme last minute na přelomu září a října, cílem je Rhodos, městečko Kolimbia. Ubytování máme v hotelu Kolimbia Sky - bazén, lehátka, trávník, moře u nosu, prostě pohoda.

Bylo krásně teplo a napřed to vypadalo, že jsme u rybníka, ale zvykli jsme si :-). Spolu s námi jeli ti dva blbouni co si říkají "Těžkej Pokondr". Cílem jejich pubertálního blbnutí bylo natočit nějaký reklamní šot a kromě večeře v hotelu jsme je naštěstí nevídali.

Samozřejmě jsme si taky prošli okolí a zašli se podívat na útes jak to vypadá "za hrbem". Všude tady mají vysazené banánovníky a díky zalévání se jim daří.

Abysme jen neleželi, zaplatili jsme si výlet lodí na ostrov Simi. Simi je prastarý přístav, žijící teď hlavně z turistů. Městečko je celkem pěkně udržované a stojí za prohlídku a posezení. Na druhé straně ostrova je klášter Panormitis, dnes sloužící spíše turistům než mnichům. Každá doba má svoje božstvo.

Druhý výlet jsme podnikli na vlastní pěst místním busem do hlavního města, Rhodosu. Prošli jsme majestátní hradby i křivolaké uličky starého města, poseděli u Castra a podívali se (sice jen zvenku) na Palác Velmistrů. Nakonec jsme omrkli i přístav Mandraki, kde kdysi stával Kolos Rhodský. Podle legendy byla bronzová socha pro své zkáze prodána židovskými obchodníky "do sběru".

Třetí výlet, již prověřenou místní dopravou, směřoval do Líndosu, bývalého střediska obchodu. V Líndosu je velká zřícenina, jako obvykle obsahující stavby za poslední dva tisíce let. Z dotací EU se tam pod památkovým dohledem obnovují zřícené stavby, hledají ztracené kameny nebo brousí nové, staví sloupořadí. Pohled k bývalému přístavu i přímo k moři ukazuje, že dobyvatelům by se těžce dobývalo.

Na závěr, když už se nám nechtělo ležet u moře, jsme ještě na rozloučenou poseděli v baru u frappé a míchaných koktejlů.

Zpoždění letadla 7 hodin, protože se cosi pokazilo a šok z 11stupňové zimy a deště v říjnové Praze nás vrátily do reality všedních dnů. Každá pohádka jednou končí. Ale může se zkusit zopakovat! :-)

© Jiří Zlámal 2003 - 2004

Zpět na začátek