V roce 2002 jsme se ve čtyřech vydali na výlet po zajímavostech Švýcarska a Francie. Původně to měla být dovolená v jižní Francii. Postupem času jsme trasu upravili a poté co Jana donesla mapy se Švýcarskem a Jurským pohořím, bylo rozhodnuto. Bylo se na co dívat, chcete-li, dívejte se taky. Posunujte si text dolů a klikejte na bíle psané odkazy - uvidíte obrázky.

   Startujeme z Prahy přes Rozvadov a Mnichov. Po zastávce u Kunsthausu v Bregenzu jsme první noc strávili v Zürichu - málem doopravdy na ulici, protože po příjemné noční obhlídce centra jsme se nějak nemohli trefit se na nájezd do tunelu zpět - najít cestu zpátky k hotelu nám zabralo asi hodinu a půl! Poznámka z roku 2003: koupil jsem si plán Zürichu. a pochopil. Ta mapka v průvodci byla otočená o 90°. Proto.

   Druhý den start směr Luzern. Přes kopce, po staré silnici, za krásného počasí. Luzern se nachází (jako asi všechna města ve Švýcarsku) u jezera, což mu dodává svěží a čistý vzduch. Vedle známého Kappelbrücke je tahákem muzeum dopravy. Od původních mechanismů z počátků budování železnic až po ideu "SwissMetro" - propojení Švýcarska magnetickými rychlovlaky v tunelech. Když vás nebaví vláčky, je tu dvanáct hal, kino Imax, upoutaný balón, letadla, družice, expozice lodí s funkčním kusem kolového parníku.

   Po Luzernu byl na trase Bern, všechno v Bernu je šedobéžové, z pískovce, na Švýcarsko kupodivu binec na ulicích (dost i na naše poměry), hluk a spousta lidí.

   V Lausanne (opět je u jezera) je zajímavé výškové stupňování - střed města je velice sevřený, na ostrém svahu, takže jedni žijí málem na střechách druhých. Na jezero ale vidí všichni. :-) v přístavu (mimochodem, nábřeží je vlastně stropem podzemních - podvodních garáží) vane svěží vítr, houkají parníky s turisty a pohupují se jachty.

   Z Lausanne je to kousek podél jezera do Ženevy. Další podvodní garáže, pro změnu napříč pod řekou, v ose mostu, "jen" čtyřpatrové. Jdeme se osvěžit k vodotrysku a vyrážíme do města.

   Z Ženevy přejíždíme do Francie. Cestou do Annecy přejíždíme nádherné dva mosty. Vše fotíme.

   To, co jsme našli v Annecy, nikdo nečekal. Krásné historické městečko z 12. století, jak jinak - na břehu jezera, se spoustou restaurací, vodních kanálů, náhonů a zákoutí.

   Další den podnikáme výlet do Chamonix, a vzhledem k mlze jdeme na ledovec Mer de Glace. Nahoru jezdí z Chamonix zubačka, motá se podél skály až dorazí do stanice Montenvers nad ledovec. Následuje sestup, přes půl hodiny po vlastních, jako my, nebo 3 minuty lanovkou :-). Ledovec je mnohem větší, než tady vypadá. Místní pozoruhodností je umělá ledová jeskyně La Grotte de Glace.

   Druhý den nastalo krásné počasí, všechny cestovní kanceláře to věděly předem, protože tam byli asi úplně všichni Japonci, ale Aiguille du Midi jsme si ani za 4 x 33 Euro nemohli nechat ujít. Pohled z vrcholku, z výšky skoro tři kilometry do údolí a zejména panorama okolních hor je ohromující a rozhodně stojí za to. Obrázek z úvodu ukazuje masiv Mont Blanc a Aiguille du Midi společně.

   Cestou zpět jsme si zajeli na vrcholek nad Annecy. Pasoucí se krávy, západ slunce v devět hodin večer, kdy slunce zapadá za Jurské alpy a vrhá stíny na protější hory. Kýč!

   A zpět do města. Další v řadě byl Lyon. Překvapí svojí rozlehlostí. Město je ale dost špinavé, nepořádek na ulicích je asi normální. Kousek za Lyonem je funkcionalistický klášter dominikánů La Tourette. v Lyonu se nachází i další skvost architektury - nádraží vlaků TGV a letiště. Počkali jsme si na příjezd jednoho spoje abychom se u TGV Duplex mohli vyfotit na památku.

   Nyní zase trocha historie. z Lyonu jsme vyrazili do Perouges, středověkého městečka, které pamatuje snad i Římany. Zajímavá je i místní umělecká sklárna, kde se dá sledovat proces výroby a vyrobené pak koupit.

   Po průjezdu městem Bourg en Bresse jsme dorazili do Pontarlier, které leží na okraji krasové oblasti a v jehož blízkosti je vyvěračka říčky Loue.

   Rozhodli jsme se navšívit také Besancon, město, které bylo osídlené už za Římanů. Vyjeli jsme i na citadelu, kde Jana ukecala vrátného aby nás zadarmo pustil na vyhlídku z hradeb, které se táhnou dokola celé pevnosti a nabízejí krásné panorama.

   Cestou zpět jsme projeli přes Ornans, městečka na říčce Loue, kudy jsme se večer vraceli. Všechno je tam historické a kamenné a vůbec to tam všechno vypadá nějak dobře. Na mostě stojí trojice slavných osobností.

   Druhý výlet z Pontarlier za krásami Jurského pohoří proběhl následující slunný den. Cirque de Baume je hluboké slepé údolí, navíc ležící na geologickém zlomu, s pramenem říčky Baume a vodopády.

   Druhé vodopády následovaly. Ty už stojí za to. Cascades du Hérisson je soustava několika vodopádů nad sebou, kdy se říčka postupně zařezává do údolí. Stinnou stránkou tohoto místa byli turisté - spíše davové šílenství. Byl totiž víkend s krásným počasím, takže na strmých cestičkách se míjely tisíce lidí, včetně maminky s kočárkem. Výlet jsme zakončili výjezdem a krátkým výšlapem na Pic l'Aigle, nejvyšší bod v okolí.

   A opět do civilizace! Další bod na cestě byla Le Corbusierova kaple v Ronchamps.

   Z Ronchamps je to kousek do Basileje. Basilej leží na hranicích Francie, Německa a Švýcarska. Z Francie jsme přejeli do Německa (Basilej, neboli Basel se francouzsky píše "Bale" - koho to má napadnout?). Ve Weilu, což je téměř část Basileje, je museum designu Vitra Design Museum od architekta Franka O. Gehryho. Zajímavé zvenku i zevnitř.

   Z Weilu se popojede za roh, tam je celnice, tentokrát švýcarská a jsme v Basileji, centru. Před divadlem jsme objevili úžasný pohybující se vodotrysk. Večer jsme dorazili na nocleh do Zürichu, tentokrát kupodivu bez bloudění.

   Poslední den výletu jsme cestovali na sever přes Schaffhausen, kde jsou vodopády na Rýně. Řeka je tam 150 metrů široká a voda si prorazila cestu přes skalní práh a spoustu balvanů.

   A pak jsme to vzali jedním tahem napříč přes Německo a rázem jsme se ocitli v Praze. Mě čekalo odřídit posledních 200 kilometrů do Brna a hurá, jsme doma!

© Jiří Zlámal 2002 - 2004

Zpět na začátek